Lago di Garda 2016 - zpátky na místo činu
Po, tuším, tříleté pauze jsme se letos v květnu opět vypravili na prodloužený bike víkend v naší oblíbené lokalitě Lago di Garda. Za poslední léta jsme objevili pro nás zábavnější bike terény, třeba italské Finale Ligure, ale Garda je pro nas pořád srdeční záležitost a aspoň jednou za čas je třeba ji zkontrolovat :)
Postřehy z letoška ve zkratce:
Chytili jsme nádherné počasí a období, všechno roste a kvete, v Rakousku na pumpě se večer rojí hromady větších brouků chroustů, v Itálii kolem rozkvetlých keřů se rojí zelení brouci zlatohlávci, z vrcholku Monte Balda se rojí paraglidisté, sluníčko spaluje nenamazané, prostě paráda.
Po vystání části dlouhé ranní fronty na lanovku směr Monte Baldo vidíme na dveřích ceduli, že cyklisté se vozí až od následujícího týdne, důvod - zatím ještě údajně nebezpečné zledovatělé stezky na vrcholku, Italové to s námi myslí dobře, ale zjevně nepochopili, že právě proto jsme tady :)
Všude v půjčovnách, bikeshopech a na silnicích se objevují kvalitní elektrokola s turisty v sedlech. Ti pak došlapou do nečekaných výšek. Poté, co jsme se rozhodli nenechat si opatrnými Italy zkazit legraci a po mém výroku "já na Monte Baldo prostě chci" začali stoupání cestou pod lanovkou vlastním pohonem, cca v 1500 metrové výšce potkáváme pár spokojeně se tvářících starších turistů, kteří vyšlapali na elektrokolech. Rozhodně nemám nic proti, elektro umožní užít si hory i lidem, kteří by se na podobné místa dříve vůbec nedostali. A navíc bikery může čekat světlá kolobudoucnost i v pokročilejším věku, prostě přesedneme na elektro. Vzniká otázka, kdo první vybuduje síť nabíjecích stanic pro kola v horách? Třeba ten Transalp pak jednou dám :)
Btw. až na Monte Baldo jsme nedojeli, nedošlapali, nedotlačili, část party zbaběle odmítla stoupat dál cca v 1800 metrech. Demoralizující zejména bylo, když kolem nás v jednom okamžiku proběhla švýcarská rodinka provozující nordic walking s holemi závratným tempem do prudkého kopce. Poté jsem konstatoval, že se stanu zakladatelem nového sportu - nordic biking - tlačení horského kola po horách. A oni se na vrchol dostali, rodinu jsme náhodou potkali večer u supermaketu, zeptali jsme se. Ach jo, já tam fakt chtěl, tak příště. Snad mi vystačí baterka :))
A ještě jedno poučení z výletu. Jeník mě už více jak měsíc před výletem lákal do své dílny na výměnu mléka v bezdušových pneu, které na kole mám. "Máš to na kole rok, mlíko už tam žádné není, je potřeba to oservisovat, doplnit, přijeď, píchneš ...", já jsem pochopitelně nedbal, práce spoustu, času málo. A samozřejmě jsem ve sjezdu směr Pregasina chytil první defekt za poslení rok. Následovalo zjištění, že v plášti po roce opravdu už z těsnícího tmelu není ani kapička, jen pár zaschlé zbytky latexu, přilepenéch zevnitř na plášti a tím pádem se proražený plášť opravdu tak nějak sám neutěsní. Aspoň že vozím pro jistotu náhradní duši. Takže příště na servis včas...
Pen
Projeli jsme tunel Blanka
Zůčastnili jsme se největší pražské cyklojízdy v historii pořádané sdružením AUTO*MAT a pomohli s regulací dopravy v roli ,,Špuntařů". Kontroverzní akce upozornila na neutěšenou dopravní situaci v Praze i průtahy s otevřením tunelu Blanka - ta se stala de facto nejdražší cyklostezkou na světě. Akci doprovázelo několik vyhrocených situací ze strany řidičů,pro které jinak každodenní kolony aut měly na chvíli svou příčinu, ve světě známou jako Critical mass.
Jena
Singltrek pod Smrkem
Už jedna z předchozích novinek mohla naznačit, že v naší stáji kol došlo k některým změnám a objevila se nám tu kandská kultovka Banshee. V pátek 13.6. jsme se rozhodli 2 naše nové kousky otestovat. Učinkovalo Banshee Prime 29", později překřtěné na "Secondo" dle mé oblíbené pozice v dvoučlenném pelotonu a Banshee Spitfire 27.5" kterému se nedá říkat jinak než "Taťka Šmoula", proč to pochopíte po krátkém pohledu na fotografii. Volba místa padla na areál Sigletrek pod Smrkem, 80 km pro cyklisty vybudovaných stezek u Nového Města pod Smrkem.
Detaily o stezkách najdete na http://www.singltrekpodsmrkem.cz. Pro mě to byl první výlet na Singletrek a byl jsem na areál zvědavý. Před odjezdem sice padly od zkušenějších členů naší cyklistické partičky komentáře o "stezkách pro rodiče s dětmy" ale byly míněné spíše v žertu. Areál nezklamal, 80 km stezek je opravdu na jeden den dost, člověk nemá pocit že by ještě někam chtěl jet ale už není kam. I do Polska se můžete podívat. Singletracky svým pojetím silně připomínají bikrosovou dráhu, povrch je v naprosté většině tvrdý a hladký, na trase je spousta boulí a případně i skoků, zaleží na tom jak rychle se jede :) Proti bikrosové dráze je ovšem stezka široká cca 1 metr a vede hustým lesem. Obtížnost se liší podle rychlosti kterou si dovolíte. Prohoupat se stezkou pohodovou rychlostí je skoro pro každého, není třeba se bát. Ovšem členy kteří rychlost na stezke vyhrotí dokážou přítomné boule velmi dobře vyškolit a oddělit cyklisty co technicky umí od cyklistů kteří si jen myslí že umí. Jako síto poslouží stromy v okolí :) Konstatoval jsem že jde o takovou cyklohorskou dráhu kterou stojí určitě za to 1-2x za rok navštívit a užít si jí.
Pojedeme zase!
Pen
P.S. Ještě se vrátím k té poznámce o rodičích s dětmi, zjistili jsme totiž že nejsou děti jako děti a potomstvo některých rodičů nás dokáže pěkně školit. Na trase jsme potkali rodinu se dvěma synky ve věku cca 12 let, na všech bylo vidět že jezdí hodně a rádi. Zbytek cesty jsme s kamarádem v podstatě fungovali jako vítané zpestření stezek pro oba dva chlapce, vždycky počkali na svoje rodiče, nám dali férovým náskok a poté nás dojeli a předehnali tak, jako to dokáže jen tvor dost mladý a gumový na to aby se nebál neplánovaného výletu mezi stromy vědom si toho, že se při případném nárazu se od stromu maximálně odrazí. Následně na nás chlapci vpředu zase počkali a ještě stihli nahánět svoje rodiče ať přidají aby náš náskok zase nebyl moc velký, že chtějí závodit :) Takže rodiče s dětmi na Sigletreku pod Smrkem? Rozhodně ano :)
Papřik Ride 2014
Papřik Ride – to je mountainbiková klasika na počest našeho kamaráda Papříka, který se kdysi třetí neděli v roce odhodlal a poprvé v životě zkusil kolo v parádním terénu zasněžených kokořínských singletracků.
Letošní klání bylo ve znamení pohody a téměř jarního počasí, na zledovatělou stezku a horolezecké výkony z minulých let jsme mohli jen vzpomínat. Dobré počasí vylákalo i nečekaných 15 bikerů včetně samotného Papříka, kterému se nás tím opět podařilo překvapit :) Na trailu jsme řádně prověřili nové stroje z dílny Banshee a nezapomněli ani na starého kamaráda s esíčkem ve znaku.
Zváni jsou všichni, zkuste to s námi příští rok také!
Jena & Pen
Co nového při cestě na Sněžku
Nejezdíme stále na kole, někdy i chodíme pěšky a baví nás to. Minulý týden jsme se vydali na naší oblíbenou procházku z Pece pod Sněžkou na Sněžku a zpět. Naplánována trasa nahoru Obřím dolem a zpět přes Růžohorky. Procházka jako vždy výborná, ale na trase nás čekaly dvě změny.
Ve směru od Obřího dolu je uzavřen výstup na vrchol přímou a prudší kamenitou cestou z důvodu rekonstrukce a je třeba jít po delší silnici přes polskou stranu.
Při sestupu směrem na Růžohorky narazíte vedle cesty, hned nahoře, na shozenou a pošlapanopu značku "zákaz vstupu - letová zóna", probíhá totiž rekonstrukce lanovky. Sloupy lanovky na svahu chybí a je vidět pár stavebních strojů a materiálu. Dopravu všeho zjevně zajišťují vrtulníky. My jsme šli v podvečer a nikde jsme neviděli ani známku nějaké stavební činnosti, je otázka v jaké fázi je zrovna rekonstrukce a jestli je momentálně značka míněna vážně. Každopádně projít se v danou chvíli dalo a nebyli jsme na cestě zdaleka sami.
Pen
Krušné hory - Nejdek
Když jsme jako jedni z prvních v ČR dostali nabídku k otestování TREK Slash 9, neváhali jsme ani chvilku. Krušné hory jsou pro hravou jízdu jako stvořené, pěšiny s množstvím skoků a lávek na ,,Hammertrailech,, nás i kolo dokonale prověřily. Bike nás mile překvapil, tuhost kratšího rámu se 160mm bezedného zdvihu upřímně nemá konkurenci... Navzdory tomu, že je kolo postaveno jako čistokrevný freeride tak skvěle stoupá do kopců, což nebývá v této kategorii zvykem. Chtěli bychom poděkovat bikerům co pečují o překážky v lese v okolí Nejdku! Tak zase někdy příště:-)
Jena
Lago di Garda 2012
Letos jsme v půlce května znovu zavítali na Gardu, krátký třídenní výlet byl fyzicky výživný.
Monte Tremalzo a Altissimo jsme si nemohli nechat ujít, naše kola potřebují poznat i trošku drsnější terén... Chystáme i video, letos jsme vše natáčeli kvalitní outdoorovou kamerou. Kvůli práci zatím nebyl čas na přípravu, zase se máme na co těšit:-)
Pro všechny kdo mají rádi adrenalin doporučujeme služby www.x-centrum.com
Jena
Jak se nám jezdí na Specialized Stumpjumper FSR Comp 2012?
Ve výběru kol jsem doposud poněkud Specializovaný jako ostatně i zbytek našeho týmu. Kolo jsem vyměnil za můj starší Specialized Stumpjumper FSR Pro 2010, tedy za kolo z o trochu vyšší řady.
Hlavním rozdílem je že můj nový Stumpy není vybaven zadním tlumičem se zařízením Brain - Brain uzamyká a odemyká tlumič dle otřesů za jízdy - laicky řečeno na asfaltu se to chová jako pevné kolo, v terénu pak začne tlumič pracovat po najetí na nerovnosti. Šikovná věcička kterou si Specialized nechá příslušně zaplatit. Další velký rozdíl je že nový Stumpy má pohon řešen kombinací dvojpřevodník a desetikolečko. Zejména na toto jsem byl zvědavý protože systém slibuje jednodušší práci s převody kdy můžete řadit v podstatě cokoliv na cokoliv a neřešit křížení řetězu při použití nevhodných kombinací převodů jako u systému trojpřevodníku a devítikolečka.
Výsledný dojem z nového kola je že jde o zatím z hlediska jízdy nejlepší Stumpjumper na kterém jsem seděl. Nové, pevnější, provedení rámu a zadní stavby a upravená geometrie se okamžitě pozná jak ve výjezdu tak ve sjezdu. Opravdu znatelný rozdíl i pro člověka který najede 100 km za čtvrt roku :) Kolo je velmi pevné a pod jezdcem se nijak nekroutí. Výjezdy nejsou problém i přes zdvihy 140 mm vpředu a vzadu. Ve sjezdu je v trialových pasážích obratné a zároveň drží výborně stopu při rychlejší jízdě. Ideální náčiní pro celodenní vyjížďku téměř jakýmkoliv terénem. Rám působí také mnohem odolněji než u starší generace.
Byl jsem zvědav jak se projeví absence Brainu na zadním tlumiči, dle tvrzení mého kolegy funguje geometrie nového rámu ve spojení s tlumičem Fox Triad II tak že Brain už není třeba. A musím mu dát zapravdu, skutečně jsem neměl pocit že bych o něco přišel. Zadní odpružení funguje perfektně a kromě to ho že člověk ušetří peníze díky levnějšímu rámu (které pak může investovat třeba do několika výletů na Lago di Garda) se zároveň zbaví dalšího relativně složitého prvku na kole a tím i místa možné závady a nutné pravidelné údržby. Letos tedy jezdím bez mozku a vůbec mi nechybí.
Přechod na kombinaci dvoutác plus desetikolečko je natolik velkou změnou proti původním kombinacím převodům že už jen kvůli tomu se podle mě vyplatí pořídit si nové kolo (nebo přeházet komponenty na starém). Člověk už nemusí řešit řazení ale může se věnovat vychutnávání jízdy. Původně jsem nevěřil tvrzení že by rozdíl mohl být až tak velký, ale opravdu je. Drobným bonusem celého systému je i menší průměr velkého převodníku a namontovaný malý rockring který ho chrání. Kolo má větší světlou výšku nad terénem což se hodí zejména na Gardě kde většinou visíte na kole hlavou dolů ze svahu při mnohokilometrovém prudkém sjezdu v kamenitém poli.
Dojem z kola bohužel trochu kazí kvalita zpracování která neodpovídá standardu na který jsme od Specialized zvyklí z minulých let. Hospodářská krize a nutnost šetřit se bohužel nevyhnula asi ani našim oblíbeným ořům. Slabinou kola je zadní náboj který u většiny Stumpjumperů, které ve svém okolí máme, vydává nepěkné zvuky a je uzrálý na výměnu v záruce. Zajímavé také je že ačkoliv s kolegou máme naprosto stejný model kola (ano, letos jsem se rozhodl předejit posloucháni demotivačních rozprávek na téma "jaké je nejlepší kolo na světě" včasným nákupem naprosto stejného modelu ve stejné barvě jako má můj kolega :) tak i přesto každé z našich kol má na rámu trochu jiné provedení laku - kolegovi chybí ozdobná grafika na horní rámové trubce kterou ostatní Stumpjumpery mají - že by páteční výroba?
Přes tyto chybky si myslím že letošní Stumpjumper je nejjezdivějším kolem na kterém jsem zatím seděl a dělá mi radost. Koupil bych znovu.
Pen
Náš kurýr K103 na webu motorkari.cz
To že náš skůtrista, kurýr K103 Mačka, absolvoval zimní závod horských kol místy i bez rukavic v 20ti stupňovém mrazu už z našich novinek víte.
Nyní se můžete z obsáhlého článku který vyšel na webu motorkari.cz dozvědět jak to vypadá když se v zimě věnuje práci - rozvážení Vašich zásilek. A z článku je jasné že není žádné ořezávátko. U nás totiž žádné ořezávátka ani nemáme :)
Link na článek zde.
Pen
Šediváčkův long 2012
Kurýra který dokáže celou zimu rozvážet zásilky na skůtru bez ohledu na počasí nezastaví nic, ani zimní závod kol a psích spřežení!
Naši kurýři, bývalý K150 a současný skůtrista K103 Mačka se hrdinně zůčastnili zimního závodu psích spřežení Šediváčkův long který se odehrál v Orlických horách. Závod trvá 4 dny a jede i několik cyklistů na speciálně upravených horských kolech. Kola si půjčují od Jana Kopky, českého závodníka který se účastní podobných závodů na Aljašce a zároveň staví potřebná kola.
Další info o závodě najdete na webu www.sedivackuv-long.cz
Pen